Jaroslav Mužík

Jaroslav Mužík, významná osobnost pražských Nuslí, se narodil 20. března 1858 v Novém Strašecí do rodiny obchodníka. Jeho rané dětství poznamenala tragédie, když matka krátce po jeho narození onemocněla tuberkulózou a odešla na zotavení do Nuslí. Zde, na statku čp. 1, se jí ujala její teta Terezie Kráčmerová. Matka však brzy zemřela a o půlročního Jaroslava se s láskou postarala jeho prateta, která mu později statek odkázala.

Již v jedenácti letech nastoupil Jaroslav Mužík na reálku v Panské ulici, kde ho učil Petr Mužák, manžel slavné spisovatelky Karolíny Světlé. Své vzdělání poté završil studiem na Vysoké škole zemědělské ve Vídni.

Rodinný život a politické působení

Ve svých čtyřiceti letech se Jaroslav Mužík oženil se Zdenkou Štěpánkovou, která byla o dvanáct let mladší a dcerou ředitele rakovnické reálky. Společně vychovali tři děti. Jejich syn, Vladimír Viktor, se po první světové válce vydal do Ameriky a dosáhl úspěchu jako letecký inženýr. Dcera Věra se provdala za právníka Jiřího Štolla, prokurátora v Liberci a posléze v České Lípě, a dožila se úctyhodných 104 let.

Jaroslav Mužík byl aktivním členem obecního života Nuslí již od roku 1887 a v zápise z 28. ledna 1892 je uveden jako nově zvolený starosta. V roce 1888 stál u zrodu nuselského Sokola, kde po čtyři roky působil jako náčelník. Měl zásadní podíl na založení nuselské Občanské záložny, které předsedal téměř tři desetiletí. Byl též členem správní rady Akciové společnosti pivovaru v Nuslích a spoluzakladatelem České akciové mlékárny v Nuslích. Již v roce 1889 zastupitelstvo navrhlo, aby mu jako prvnímu v historii obce Nusle-Pankrác bylo uděleno čestné občanství za zásluhy o její rozkvět a blaho obyvatel. Na starostenský post byl opětovně zvolen v letech 1895 a 1898.

Propojení Nuselského údolí a Prahy

Nuselské údolí bylo dlouho periferií kvůli své obtížné dostupnosti a přirozeným bariérám – potoku Botič a především hradbám Nového Města a Vyšehradu. Existovala zde pouze pěší branka zvaná Slupská, což značně komplikovalo spojení s Prahou. Již od roku 1870 se uvažovalo o vybudování silnice, která by Nuselské údolí s Novým Městem spojila. Přestože obec Praha původně plánovala výstavbu, projekt ztroskotal na sporech o financování a výběr mýtného, a byl prozatím odložen.

Zásadní průlom nastal až v roce 1891, kdy ministerstvo financí ustoupilo od požadavku erárního mýta. Díky tomu se otevřela cesta k výstavbě nové komunikace u Slupské branky. Tuto klíčovou stavbu silnice a železného mostu přes Botič si vzala na starost přímo obec Nusle, a to nákladem 28 tisíc zlatých. Jaroslav Mužík měl na tomto rozvoji Nuselského údolí velký podíl. Aktivně řešil průtahy ve Vídni ohledně proboření hradeb, což umožnilo uvolnění cesty pro povozy. Díky tomu se dříve prázdné parcely v Nuselském údolí rychle zaplnily obytnými domy, což zásadně přispělo k rozkvětu této oblasti.

Nusle městem a Mužíkovo vedení za války

Po povýšení Nuslí na město v roce 1898 bylo rozhodnuto o vybudování reprezentativního náměstí (dnes náměstí Bratří Synků, dříve Riegrovo) na místě původní venkovské zástavby. Dominantou náměstí se stal Národní dům čp. 2 s novorenesanční fasádou, postavený místo kovárny ve kterém sídlila i Občanská záložna. Sám Jaroslav Mužík se podílel na této urbanistické proměně, když v roce 1904 nechal na místě svého statku postavit vysoký činžovní dům čp. 1 podle návrhu architekta Václava Řezníčka. Budova dodnes nese v průčelí obraz Panny Marie a ve štítu iniciály JM. Mužíkova rodina se do pětipokojového bytu v tomto domě nastěhovala na jaře roku 1905.

Období Mužíkova působení v čele Nuslí bylo poznamenáno i bouřlivými zasedáními zastupitelstva, především kvůli snahám zástupců Pankráce o osamostatnění. Tyto neustálé spory vedly k tomu, že v květnu 1899 Jaroslav Mužík ze své funkce odstoupil. Nicméně, po dramatických politických událostech se vrátil a 7. září 1914 znovu přijal funkci starosty, kterou zastával až do konce roku 1918, tedy po celou dobu první světové války. V těchto těžkých letech čelil problémům se zásobováním a musel přihlížet rekvizici zvonů Václava a Ludmily z věže kaple sv. Václava. Přestože převzal úřad s prázdnou pokladnou, svým uvážlivým hospodařením dokázal obecní majetek pozvednout.

Odkaz a zásluhy

Starosta Mužík se významně zasloužil o rozkvět Nuslí, zejména v oblasti školství, budování nových komunikací, zřízení vodovodu a kanalizace a zakládání sadů. Alej, kterou nechal vysázet podél Botiče v dnešní Sekaninově ulici (dříve Přemyslovo nábřeží), slouží jako trvalá připomínka jeho odkazu, stejně jako názvy některých ulic. Jelikož miloval české dějiny, prosadil pojmenování ulic po nejstarších postavách z české historie.

Byl velmi společensky činný, patřil například mezi zakládající členy Muzea Království českého, kam vložil 1000 zlatých. Na jeho návrh byla založena Pamětní kniha obce Nusle-Pankrác, která se však po roce 1989 ztratila. Nákladem obce byla také vydána práce Jana Šlechty-Křivoklátského "Dějiny obce Nusle-Pankrác". Za jeho působení byla v roce 1899 zahájena stavba sokolovny v Táborské ulici čp. 317 podle plánu architekta A. J. Friče a rovněž byly postaveny obecná škola chlapecká čp. 250 a měšťanka pro hochy a dívky; roku 1895 byl založen Sokol Pankrác.

Jaroslav Mužík náhle zemřel 6. února 1924, v nedožitých 66 letech, a byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Tam odpočívá po boku své ženy Zdenky, která zemřela v roce 1943. Nachází se zde i vzpomínkový hrob jejich syna Vladimíra Viktora, jenž zemřel v Los Angeles v roce 1956.