Střed Nuselského údolí

 

Současná zástavba činžovními domy ve střední části je historizující a pochází ještě z éry rakouskouherské monarchie. V této době bylo Údolí, vyjma neregulovaného toku Botiče, téměř celé zastavěno. Na místě bývalé střelnice, v prostoru Ostrčilovo náměstí – Nezamyslova ulice, vyrostly tří až čtyřpatrové budovy. Původní oblast hlinišťat, kde se těžil materiál k výrobě hliněných cihel, potom zaplnily další budovy při ulici v úseku Nezamyslova – Otakarovo náměstí.

Procházku středem Údolí zahájíme v Jaromírově ulici, v místě, odkud její výstavba započala, tedy ve směru od Fidlovačky. Napravo od tramvajové tratě stojí docela nenápadný domek s číslem popisným 91/65. Přízemní stavba, jejímž autorem byl stavitel Karel Kubýn, pochází z roku 1875 a reprezentuje typ první činžovní zástavby v Údolí. Další, již vícepatrový dům ze stejného období, je skryt v čp. 81/57.

Z pozdějšího období pochází řada domů s popisnými čísly 430, 431, 433, 455 a 456, které postavila firma Josefa Vajshajtla mezi lety 1905–1906 a mohou se pochlubit secesní výzdobou. Fasáda domu čp. 433/25. s oblíbeným heslem „Nám dobře, nikomu zle“ je věnována biblické představě ráje s plastikou archanděla Gabriela s lilií na zbroji. Dalším secesně klasicizujícím domem v Jaromírově ulici je dům U Zlaté růže s čp. 557/11. Jeho příběh začíná rokem 1911, v němž budovu dokončila stavební firma Aloise Masáka a štuková výzdoba z rukou Karla Uttla obohatila tehdy již oblíbený styl používaný v Nuselském údolí. Fasáda obsahuje všechny znaky secesní architektury, kde nechybí spirálové listoví, teatrální masky nebo vejčité kachlíky. Největší pozornost zdobného průčelí však přitahuje štukový reliéf nad balkonem se dvěma zamilovanými páry pod hrady Kokořín a Bezděz.

Gotizující sloh je v ulici zastoupen v čp. 483/35. Z průčelí činžovního domu sleduje od roku 1907 člen městské hlídky dění v Údolí se všemi atributy - lucernou, halapartnou, přítelem psem a klíčem od města. Celá fasádní výzdoba poukazuje na vznik města Nusle, které jsou svým erbem zastoupeny na pravé části prvního podlaží. Nuselský erb tvoří dvojici se znakem města pražského na levé straně průčelí. Tuto budovu doplňují také dva gotizující domy čp. 21/33 a 484/37 vystavěné v roce 1908 obcí Pražskou a společně vytvářejí dojem trojdomu.

Převážná většina domů mívala přízemní etáže uzpůsobeny k provozu živností a obchodu. Mnoho vchodů časem zmizelo a z drobných provozoven se staly nájemní byty. Připomeňme si z Jaromírovy ulice alespoň ty, které se zachovaly v paměti starousedlíků nebo v dobové reklamě.

Děti, které dnes dosáhly požehnaného věku, si jistě vzpomenou, že se s rodiči chodily fotografovat do Jaromírovy čp. 462/1 k panu Hečlovi, který zde vyvolával i filmy od amatérů. Kolem roku 1950 byl jeho ateliér sloučen do družstva Fotografia. Před ateliérem Foto Hečl se ve 30. letech nacházel telefonní automat a ve stejnou dobu byl v čísle 11 v provozu poštovní úřad. Pošta se později přestěhovala do čísla popisného 22/26. V čísle 530/7 zastupoval velkoobchod železem firmy Landsmann a spol. pan Alois Vencovský. Přízemí domu čp. 431/29 hostilo v meziválečném období Živnostenskou občanskou záložnu a po roce 1945 zde sídlil Ing. Alois Prokůpek – dopravní inženýr a stavitel. Rohový dům čp. 494/4 jménem U jelena, jenž je znázorněn plastikou nad vchodem, byl zázemím stejnojmenné restaurace, a to přibližně do 70. let. Později zde byl obchod potravinářským zbožím, na který dodnes poukazují dochované skleněné výlohy nad roletami. Kávu, kakao a čaj jste mohli zakoupit v domě čp. 688/45. Po druhé světové válce se zde nacházely Merhautovy potraviny a později sloužilo přízemí prodeji tabáku. Od 60. let je tu v provozu trafika a v této dekádě bývala v blízkém čísle popisném 686/41 ještě prodejna ovocem a zeleninou. Naproti, přes Svatoplukovu ulici, stával dům čp. 167 U města Prahy, jehož přízemí bylo vyhrazeno pohostinství. Nárožní restaurace pojmenovaná U Fárů disponovala zahrádkou zřízenou ve vnitrobloku. V roce 1965 je však budova zbořena. Název U Fárů se potom objevuje znovu v Oldřichově ulici ve spojitosti s restaurací U pramene. V Jaromírově ulici čp. 137/55 se nacházelo Synkovo sklenářství a v čísle popisném 82 jste mohli navštívit lahůdkářství pana Ullmana. Naproti přes ulici bývalo v čp. 216 Vávrovo holičství a v čp. 176/52 další obchod potravinami U Koníčků. Uhlí a dříví se dalo zakoupit v čp. 244. Okolí domu čp. 726/5 zažilo krušné chvíle při bombardování Prahy dne 14. února 1945, kdy k chodníku budovy dopadla jedna z mnoha ničivých pum spojenců. K velké úlevě místních naštěstí nevybuchla a Údolí vyvázlo jen uzavírkou oblasti při zneškodňování bomby. V květnu toho roku vyrostly z dlažby Jaromírovy ulice hned tři barikády zbudované proti německým okupantům. První stála na konci ulice za příčnou ulicí Spytihněvovou, druhá byla mezi Nezamyslovou a Svatoplukovou, a ta třetí potom u Přemyslova náměstí. 

V poválečných letech býval v čp .662/40 obchod oděvy Antonie Roubíčkové, dále v čp. 495/16 sídlo národního podniku Odkolek, nebo v čp 569/24 prodejna české akciové mlékárny (ČAM) se sídlem v Leninově 73. V Jaromírově ulici 80/59 sídlil Stavoděl, stavební podnik v Praze. Po roce 1948 býval v čp. 432/27 elektro – radio – závod J. F. Hrdiny, který měl prodejnu i v Čestmírově ulici a v čp. 216/50 sídlila továrna na vrtačky Dr. Ing. Odo Steffera a spol.

Jaromírova ulice v proměnách času

1 | 2 | 3 >>

Jak již bylo zmíněno, skrývá se Mužíkův odkaz i v pojmenování místních ulic. Při vzpomínce na prvního nuselského starostu popišme ve zkratce osudy knížat a hrdinů, kteří jamrtálským ulicím svá jména propůjčili. K tomuto úkolu byl vítanou pomůckou Historický a orientační průvodce Prahou od Františka Stehlíka z roku 1929, jehož text je místy jen lehce pozměněn. Výlet po Údolí jsme zahájili ulicí, která nese jméno nešťastného knížete Jaromíra, syna Boleslava II. Příčinou trpkého života Jaromírova byli jeho dva bratři Oldřich a Boleslav II. Ryšavý. Bezdětný Boleslav dal z obavy o dědické právo na trůn Jaromíra zohavit. Před krutostí Boleslavovou prchá roku 1001 Jaromír s matkou a bratrem Oldřichem pod ochranu bavorského krále Jindřicha II. Roku 1003 se stal konečně knížetem, byl však znovu zahnán polským Boleslavem Chrabrým. Když konečně byli Poláci z Prahy vypuzeni, ujal se trůnu. Roku 1012 jeho bratr Oldřich zbavil jej opětně trůnu a konečně jej dal oslepit. Roku 1038 byl Vršovci zavražděn.

S Jaromírovou ulicí je souběžná ulce Oldřichova. Při procházce pomyslnou osou střední části Údolí mineme také mnoho budov, které si zaslouží chvilku k pozastavení. Mezi nejstaršími v ulici je trojdům z roku 1898 s popisnými čísly 304/28, 305/30, 306/32 dekorovaný antickými motivy. Nepřehlédnutelnou je od roku 1906 kubizující budova čp. 512/42 od architekta Miroslava Buriánka, který dům vystavěl pro Františka Pokorného. Neobvyklou fasádu v převážně secesní tváři Nuselského údolí zdobí nad rudě zbarveným vchodem dvě stroze modelované orlice. Barva přízemí je možná spojena s již dávno zmizelým uzenářstvím pana Seidla, který zde svůj obchod provozoval v poválečném období. Hned vedlejší dům čp. 545/40, vystavěný v roce 1906 architektem Františkem Fricem, hostí ve svém přízemí po mnoho desítek let restauraci. Jamrtál byl a doposud je k pohostinství velice štědrý, což i dokazuje opačný konec Oldřichovy ulice. Zde vedle sebe stojí dům U českých patromů čp. 247/5 a dům čp. 251/3. Obě budovy se v prvním podlaží pyšní datem založení restaurací k roku 1895. Kromě patronů shlíží na výletníky v Oldřichově ulici také panna Marie z novorenesančního dvojdomu  čp. 256/23 a 255/20. I tato fasáda je pro Údolí docela netradiční a svými freskami upoutá na první pohled. Nepomohla-li při toulkách po zdejších restauracích ani Kristova matka, záchranou byla letitá apatyka v čp. 274/18. Pro příznivce nealkoholických nápojů bývala v čísle popisném 306/32 sodovkárna Antonína Havlína. Sodovkové lahve měly oválné etikety se zelenočerveným textem, na nichž byl vyobrazen vůz nakládaný tímto perlivým nápojem. Etiketa silně připomínala obdobnou z největší pražské sodovkárny Dr. Františka Zátky v Karlíně. V roce 1927 sídlila ve stejném čísle popisném i firma Václava Chytila vyrábějící úsporná kombinovaná kamna pro prádelny a koupelny. Autodílny Václava Zvánovce sídlily v čp. 596, přičemž jeho firma prováděla veškeré opravy vozidel všech značek. V domě čp. 252/2, na rohu s náměstím sídlil pan Chmelík, který obchodoval koženým nábytkem. Jen kousek odtud, v čp. 490/6 míval ve 30. letech módní závod Josef Česenek, který šil pánské a dámské obleky dle nejnovějších anglických a francouzských vzorů. Později jej majitel přestěhoval do Jaromírovy ulice

Další živnost v ulici byla ve 40. letech zastoupena v čp. 529/41 učitelem řečí profesorem Podzimkem. Potraviny bývaly ve zbořených domech  čp. 125 a 156. První zmíněné patřily panu Přibylovi, ty druhé náležely panu Procházkovi, jehož provozovnu později získal starožitník Kaftan, který měl původně krám v Sekaninově ulici. Ve dvoře sousedního, již zbořeného domu čp. 166 vyráběl drobné kovové zboží pan Nesládek V čp. 97/51 byly další potraviny paní Jiráskové, a pokud jste potřebovali vše pro dobré světlo a dobrý poslech vašeho rozhlasu, dodala vám to firma pana Šmejkala v čp. 595/35. Výrobní družstvo pekařské sídlilo v čp. 406/9 a čp. 107/50 potom obýval se svým průmyslovým klempířstvím Bedřich Tichý. Obchod módním zbožím vlastnil v čp. 44/493 pan Nejedlý a prozatím poslední dohledanou živností v ulici je lakýrnictví Josefa Hrušky v čísle 371/19.

Ulice je pojmenována podle českého knížete Oldřicha, známého svým sňatkem s prostou zemanskou dívčinou Boženou. Roku 1012 svrhl svého bratra Jaromíra z trůnu a z obavy, aby mu nepřekážel, jej dal oslepit. Roku 1032 založil Sázavský klášter.

Oldřichova ulice v obrazech

Nyní se přesuneme do Sekaninovy ulice, která mívala do 50. let mnohem velkorysejší pojmenování Přemyslovo nábřeží. Přibližně od 30. let byl široký chodník se stromořadím dějištěm každoročních poutí. Omezený prostor sice dovoloval provozování menších atrakcí, ale i to se stávalo velkou událostí pro Údolí a jeho blízké okolí. Poutě se konaly po dva týdny vždy v červnu v úseku od rohu Jaromírovy ulice až po ulici Spytihněvovu, někdy až ke Svatoplukově. Při pátrání po vzniku Jamrtálských poutí se nabízí spojitost s již zaniklou slavností na Fidlovačce a dobový pokus o její oživení. Každoroční provoz střelnic nebo stánků s pouťovým zbožím měl ovšem krátkého trvání a na nábřeží Botiče se objevuje naposledy v roce 1948.

Obyvatelé Přemyslova nábřeží se v květnu 1945 také aktivně podíleli na celopražském budování barikád, přičemž jedna vyrostla na křižovatce se Spytihněvovou ulicí. V 50. letech najdeme v ulici hned dvě benzinové pumpy, jednu při křižovatce s ulicí Na Folimance a druhou naproti usedlosti Folimanka. Obě hostil právě ten široký chodník se stromořadím. V poválečných letech býval v čísle 13 velkoobchod vínem Josefa Tobolíka. V rohovém domě čp. 195/60 provozovala trafiku paní Linhartová a v čísle popisném 1101/64 jste mohli využít služeb holiče pana Huleje, a také zde byla mlékárna. Mezi těmito domy je přízemní stavba, která svou podobu získala až po roce 1945. Zde provozoval velkoobchod železem František Pavlišta (později prodejna ložisek). V dalším domě čp. 1102/68 mělo svou prodejnu potravin družstvo Bratrství. Za rohem, již v Jaromírově ulici pak byla další restaurace. Tam bylo později zřízeno vedení Obvodního bytového družstva, spravujícího bytový soubor Folimanka na pravém břehu Botiče. Pěším, kteří do této ulice zavítali, byly k dispozici také veřejné záchodky u Nezamyslovy ulice, zřízené někdy kolem roku 1950. Jejich místo nahradila současná trafostanice, která zde byla vybudována v 80. letech při přechodu napětí ze 120 na 220 Voltů. Nábřeží, místními zvané Nábrko, bylo v roce 1952 přejmenováno po JUDr. Ivanu Sekaninovi (1900–1940)

Sekaninova (dříve Přemyslovo nábřeží)

S Jaromírovou, Oldřichovou a Sekaninovou ulicí  se kříží krátké úseky ulic Nezamyslova, Svatoplukova a Spytihněvova. Procházku po příčných uličkách zahájíme v prostřední z nich, která je sice nejširší, zato však poloviční od těch sousedních. Za polovičatostí Svatoplukovy ulice stojí budování základů Nuselského mostu, jenž mělo za následek zboření východního bloku ulice. Vyklízení budov probíhalo v posledních měsících roku 1964. Domy, připravené k demolici, byly oploceny 11. ledna 1965 a na svůj rozsudek čekaly až do 7. dubna téhož roku. Během dopoledních hodin zazněla pod zataženou oblohou Nuselským údolím demoliční vlna, která směrem od Jaromírovy ulice strhla téměř všechny sudě očíslované budovy. Ušetřen byl pouze blok u železniční tratě a odolávaly i dva domy v Oldřichově ulici, u nichž selhalo odpalovací zařízení. Zbylé dvě budovy byly odpáleny později, ještě týž den. Z Údolí zmizelo celkově 12 domů, neboť demoliční zákrok zasahoval hlouběji do bloků hlavních ulic Jaromírovy, Oldřichovy, a také Sekaninovy.

Obyvatelé zbořených domů byli přestěhováni převážně do Malešic a zástavbu ve Svatoplukově ulici dnes zastupuje pouze její západní strana. 

Na cestě od potoka nás upoutá blok neogotických činžovních domů čp. 549, 548 a 528, na něž stylově navazují budovy čo. 38 a 40 v Sekaninově ulici. Rohový dům čp. 549/15 se zdobným balkónem podepřeným ženskou plastikou míval v přízemí vyhlášenou Kuldovu restauraci, a v prvním patře měl svou ordinaci zubní lékař Padior. Od konce druhé světové války až do roku 1990 nosila restaurace jméno U krále. Dále v přízemí čísla 548/13 sídlil ve 40. letech cukrář Rada a v posledním gotizujícím domě číslo 528/11 se U Jelínků prodávalo ovoce a zelenina, kde nás vítal slogan „Ovoce a zeleninku kupujte jen U Jelínků“. V čísle popisném 476/7 jste mohli navštívit pekaře Havla a řezníka Zemana. V čísle popisném 368 za Jaromírovou ulicí bývalo koňské řeznictví, a až u tratě v čísle 387 bývalo do roku 1946 papírnictví.

Projdeme-li se po zbořené části ulice, v době, kdy ještě byla plná výloh a obchodů, najdeme v čp. 149 na rohu s Oldřichovou ulicí restauraci U Pláteníka. Po druhé světové válce byla tato hospoda výjimečná točenou plzní. Byla to sice jen osmistupňová plzeň, ale v těchto těžkých letech jiná v běžných restauracích nebyla. V 50. letech byla tato provozovna zrušena. Dále byly ve zmizelém domě čp. 156 potraviny a v čísle 136/8 holičství, které po roce 1948 vystřídaly odborné autodílny Josefa Zajíčka. V čp. 202/18 sídlila ALBONA, spol. s.r.o. – chemicko-technická výroba vonných látek.

Ze dvou domů, které zůstaly stát, hostilo číslo 174 v přízemí masnu s uzenářstvím a v čp. 198 bývala restaurace U sokola. Majitelem restaurace byl pan Klouda a její prostory se kdysi staly sídlem vlasteneckého spolku baráčníků nazvaným Vitoraz. Po zrušní restaurace zde byla provozovna družstva Hamiro, vyrábějící plyšové hračky.

Pojmenování ulice bylo inspirováno nejmocnějším moravským panovníkem, knížetem Svatoplukem, který značně rozšířil svou říši. Poddal se mu i český kníže Bořivoj. Též Slované při Visle a Labi uznali jeho vládu. Proti němu povolal německý král na pomoc divoké sveřepé Maďary. Avšak ani oni neuškodili Svatoplukově moci. Zemřel r. 894. O Svatoplukovi se vypráví známá pověst o svázaných prutech, jimiž poučoval své tři syny o tom, jaká moc leží ve svornosti. Svatoplukova ulice byla jako jediná z Nuselského údolí přejmenována za protektorátu na Gebhgardgasse tedy Gebhardovu.

Svatoplukova ulice před zbořením

1 | 2 | 3 | 4 >>

Svatoplukova ulice po demolici

Další z krátkých uliček střední části Jamrtálu se jmenuje Spytihněvova. Kratičká procházka touto ulicí by nám před půl stoletím umožnila návštěvu hned dvou restaurací. V rohovém domě čp. 245 bývala restaurace U českého lva a přibližně v 90. letech tu bývalo stejnojmenné řeznictví. Na opačné straně ulice v čp. 189 bývala restaurace U Holců, která později změnila název na restauraci U Botiče a nejnověji nese jméno Marná snaha. Na pravé straně ulice, v čp. 195/12, bývala od 40. let trafika paní Linhartové, která zde už s jiným majitelem vydržela v provozu přibližně do konce let devadesátých. V čísle 194/10 bývaly potraviny pana Pobudy a sběrna Baťa. Ve dvoře pak byla tiskárna a litografie pana Pokorného a ve Spytihněvova číslo 173/7 sídlil truhlář František Jankovský. V čísle 159/8 býval původní velkoobchod železem pana Pavlišty. Ještě připomeňme dům s číslem popisným 100, který stával vedle proluky mezi domem čp. 80 v Jaromírově ulici a domem čp. 158 a zbořen byl kolem roku 1960. Tuto proluku kdysi využívalo družsvo Stavoděl, které sídlilo v sousedním domě v Jaromírově ulici čp. 80/51. 

Pojmenování připomíná knížete Spytihněva, který šířil horlivě křesťanství. Zemřel kolem r. 916. Spytihněv II. panoval od r. 1055 až do r. 1061 kdy zemřel. Byl synem Boleslava I.

Spytihněvova ulice na fotografii

Procházka Nezamyslovou ulicí  je zatím neprobádána

 

Budova čp. 407/8 pochází z roku 1906. Secesní dům čp. 507/15 je z roku 1908. Ulice je pojmenována k poctě českého knížete Nezamysla, nástupce Přemyslova.

pokračování na západ Nuselského údolí
vrátit zpět